O nejlepší báseň
Vítězná báseň:
Konec
Že v hlubinách očí tvých se utápím
Myslela jsem si stále víc
Snad už to jednou pochopím
Že jsi musel odejít jiné dámě vstříc
Že tvůj hlas už mě nikdy neosloví
A něžným slůvkem nepohladí
Že tvé oči již jen v mé paměti zůstávají
Ale vím, že alespoň tam mé vzpomínky přetrvají
V mém srdci ty navždy budeš své místo mít
A nikdo by tě nemohl nikdy dostatečně nahradit
Šťastné chvíle dříve s tebou strávené
Nahrazují současné opuštěné chvíle bez tebe
Cítím se prázdně, ač dříve plna lásky
Cítím se naze, ač dříve oděna do šatu krásy
V této nejisté době jen jedno jistě vím
Že té dámě v černém v životě již neodpustím
Přišla náhle, přišla rychle
Zahalila černí nebe
Poté už jen záblesk světla
A SMRT tě ze země smetla
Vzala mi lásku, vzala mi naději
Tak měla si vzít přece mě, raději
Byl jsi mou oporou ve dnech mých
Myslím na tě v časech dobrých i v těch zlých
Byl jsi mou labutí, byl jsi mým druhem
Byli jsme závislí jeden na druhém
Uchovám tě navždy ve vzpomínkách srdce mého
A spolu s tím si ponechám také kus srdce tvého
Žiji z víry, jež jsem v lásku měla
A v níž jsem se nezmýlila
Tvá jsem lásko, navždy tvá
Smrt to pouto nerozdělí, na to přece nemá
Vítězce Kláře Novákové gratuluju.